{modal url="images/stories/Tiskove_zpravy/tr_cinnost_12.1.016.png"}
{/modal}V rámci obecného úvodu se lektorka Mgr. Kateřina Uhlířová, Ph.D., LL.M. věnovala konceptu trestné činnosti z nenávisti, který je v českém právním systému přítomen v různé podobě zhruba osm desítek let (např. Zákon na ochranu republiky č. 50/1923 Sb., trestný čin Rušení obecného míru), zatímco extremistická doktrína se objevuje v různých pojednáních a dokumentech teprve poslední 2 desítky let s tím, že se jedná spíše o pojem politologický než pojem právní. Pojem trestné činnosti z nenávisti se může (ale nemusí) překrývat s konceptem extremisticky motivovaných trestných činů. Hlavní pohnutkou útočících pachatelů bývá předsudek (bias) nebo dokonce nenávist (hate). Předsudek může být definován jako odvratný nebo hostilní postoj vůči osobě, která náleží skupině, jednoduše proto, že náleží této skupině. Dále byla zmíněna typologie obětí a pachatele a tzv. předsudečné indikátory. Seminář se věnoval stručné analýze dostupných soudních rozsudků pachatelů extremistické, rasově motivované a xenofobní násilné trestné činnosti.
Druhá část semináře se zaměřila na právní ochranu před trestnými činy z nenávisti. Byly zmíněny nejvýznamnější mezinárodní deklarace, pakty a úmluvy, které se problematiky trestných činů z nenávisti týkají: Deklarace OSN o základních principech spravedlnosti pro oběti trestného činu a pro oběti zneužití moci, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace a Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (zejména článkům 3,8, 10 a 14). Následovalo stručné přiblížení právního rámce Evropské unie týkajícího se trestných činů z nenávisti. EU přijala celý soubor nástrojů zaměřených na posílení boje proti zločinům z nenávisti v EU, zejména rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV rozhodnutí o boji proti rasismu a xenofobii. Stručně byla zmíněna i problematika nenávistných projevů (hate speech and hate crime) na internetu, kterým se věnovala jednání EK i Rady Evropy (jak on-line tak off-line).
Třetí část semináře obsahovala trestně právní úpravu v ČR. Definici trestného činu z nenávisti (motivovaného nenávistí) žádná česká zákonná norma nezná, což může při aplikaci právních norem činit potíže. Jeden útok z nenávisti směřuje hned vůči čtyřem hodnotám: 1. Individuálnímu zájmu konkrétního člověka, jehož život, bezpečí či důstojnost ohrožuje či narušuje. 2. Komunitě, kterou konkrétní člověk reprezentuje v očích útočníka/celé společnosti
3. Jiným komunitám, které jsou potenciálně ohrožené ze stejných důvodů (Romové – Vietnamci, židé – muslimové). 4. Poklidnému soužití celé společnosti.
Trestní zákoník ochranu před násilím z nenávisti pojímá na třech úrovních jako:
1. Součást základní skutkové podstaty – nenávistná pohnutka je podmínkou trestnosti. Pokud není prokázána, nejedná se o trestný čin a obviněný je zproštěn obžaloby.
(např. trestný čin Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod -§356 trestního zákoníku).
2. Součást kvalifikované skutkové podstaty – za běžných okolností hrozí obviněnému trestní sazba v určitém rozsahu, pokud je prokázána nenávistná pohnutka, ukládaná trestní sazba se zvyšuje. (např. násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci -§ 352 trestního zákoníku).
3. Jako obecnou přitěžující okolnost (§42 trestního zákoníku), která se aplikuje v situaci, kdy trestný čin byl motivován nenávistí, ale dle trestního zákoníku nelze aplikovat ani základní skutkovou podstatu ani kvalifikovanou.
U rasistických trestných činů jako specifického projevu trestných činů z nenávisti, lze vysledovat tři směry, jež různě odrážejí odlišné evropské historie:
1) Právní úpravu, určenou k potírání národně socialistických fašistických ideologií;
2) Obecnou antidiskriminační legislativu, jež vychází i z Mezinárodní úmluvy OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace (United Nations International Convention on the Elimination of all Forms of Racial Discrimination, ICERD) z roku 1969;
3) Zvláštní trestné činy ve vnitrostátní legislativě, jež různým způsobem řeší jednotlivé aspekty „nenávisti“, jako jsou „nenávistné projevy“ a „podněcování k nenávisti“.
Ve Švédsku provozuje švédská Národní rada pro prevenci kriminality (Brå) progresivní evidenční systém pro zaznamenávání celé škály trestných činů z nenávisti – se samostatnými kategoriemi pro islamofobní a homofobní trestné činy.
Ve Spojeném království zpřístupňuje Královská prokuratura (Crown Prosecution Service) veřejnosti informace o nábožensky motivovaných trestných činech (religiously aggravated crime) v členění podle vyznání obětí, přičemž rozlišuje mezi trestnými činy proti muslimům, hinduistům, sikhům, křesťanům, židům a svědkům Jehovovým (EUMC 2006).
Francouzská policie sbírá data o trestných činech včetně násilí a vyhrožování vuci osobám „maghrebianského původu“ (zejména Severoafričanům, kteří typicky bývají Muslimy), ale tyto informace samostatně nezveřejňuje. Místo toho vydává informace o trestných cinech proti Maghrebianům Národní poradní komise pro lidská práva (Commission Nationale Consultative des Droits de l´Homme, CNCDH), oficiální francouzské publikace z oblasti trestní justice se zaměřují obecněji na antisemitismus a rasismus.
- V pěti členských státech – Kypru, Řecku, Itálii, Portugalsku a Španělsku – nejsou veřejně dostupná žádná oficiální data z oblasti trestní justice o rasově motivovaném násilí a souvisejících trestných činech.
- V deseti členských státech – Bulharsku, Estonsku, Maďarsku, Lotyšsku, Litvě, Lucembursku, Maltě, Nizozemí, Rumunsku a Slovinsku – fungují „omezené“ mechanismy sběru dat pro zaznamenávání rasistické a související kriminality; vykazování se například týká pouze malé části vyšetřovaných a soudem projednávaných věcí. Nebo, jako v případě Nizozemí, je evidence obecně zaměřená na diskriminační jednání, což neumožňuje náležité odlišení rasistických trestných činů.
- V deseti členských státech – Rakousku, Belgii, České republice, Dánsku, Francii, Německu, Irsku, Polsku, Slovensku a Švédsku – fungují „dobré“ systémy evidence trestné činnosti, a/nebo se systém zaměřuje na pravicové extremistické činy a/nebo trestné činy s antisemitskou motivací.
- Ve dvou členských státech – Finsku a Spojeném království – fungují „komplexní“ systémy pro rozsáhlý sběr dat, jež jsou schopné nabídnout podrobnosti o faktorech, jako jsou charakteristiky oběti a místo, kde došlo k viktimizaci (zdroj: Goodey, Joanna – Aromaa, Kauko (eds.): Hate Crime. Papers from the 2006 and 2007 Stockholm Criminology Symposiums. Helsinky: HEUNI 2008).
Inspirující bylo stručné srovnání s vybranými zahraničními zeměmi (zejm. USA, Francie, Anglie, Švédsko, Finsko, Německo a další) které s pojetím trestných činů z nenávisti dlouhodoběji pracují. Zajímavé bylo v tomto směru srovnání různých způsobů sběru statistických dat v těchto zemích. Seminář byl účastníky hodnocen jako přínosný s dobrou odbornou úrovní lektorky.