10. 5. 2022 V Kroměříži dnes skončilo již 6. rodinněprávní sympozium Justiční akademie, které věnovalo otázkám práce soudu s nekompetentními rodiči, tj. rodiči, jejich rodičovské kompetence nejsou plně zachované a kteří se nachází v situaci rodičovského konfliktu. Zvláštní pozornost byla věnována doporučení pro soudy jak postupovat v případech, kdy rozhodují o úpravě poměrů nezletilého (typicky o péči a styku) a je zřejmé, že v rodině dochází k vysoce konfliktnímu rodičovskému sporu, domácímu násilí či abúzu alkoholu či drog. Sympozia se zúčastnil zástupce Ústavního soudu JUDr. Jaromír Jirsa, Nejvyššího soudu ČR JUDr. Lubomír Ptáček, PhD., ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (JUDr. Zdeněk Kapitán, Ph.D.), zástupkyně z akademické sféry JUDr. Renáta Šínová, Ph.D., JUDr. Lenka Westphálová, Ph.D., opatrovnické soudkyně JUDr. Hana Nová, JUDr. Soňa Soukupová a Mgr. et Mgr. Kateřina Skřivánková, Ph.D., lektorka a expertka v oblasti sociální práce Mgr. Terezie Pemová a zapsaná mediátorka Mgr. Michela Kopalová. Účastníci sympozia diskutovali nad návrhem závěrů sympozia, které již tradičně připravil místopředseda KS v Ústí nad Labem a odvolací opatrovnický soudce Mgr. Vladimír Polák ve spolupráci s Mgr. Pemovou. Jako odborný podklad pro tvorbu závěrů sympozia posloužili vyžádané zprávy od odborných organizací zabývajících se problematikou domácího násilí (BKB), Centrum Locika a rodičovských sporů (Centrum psychologické pomoci Nový Jičín).
Sympozium se usneslo na těchto závěrech:
1. Jsou to primárně rodiče, kdo rozhodují o osudu svého dítěte, ingerence státu by měla nastoupit pouze v těch případech, kdy je to skutečně nezbytně nutné. Je povinností rodičů (za podmínek uvedených v § 875 občanského zákoníku – dále jen o. z.) zjistit si před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, jeho názor, věnovat mu patřičnou pozornost a vzít jej při rozhodování v úvahu.
2. Je ideální, pokud relevantně informovaní rodiče uzavřou dohodu o úpravě poměrů svého nezletilého dítěte a dohoda a její následná realizace naplňují potřeby dítěte, a to při zohlednění jeho názoru. Uzavřít a realizovat takovou dohodu jsou primárně schopni a ochotni jen kompetentní rodiče.
3. V případech vysoce konfliktního rozvodu/rozchodu rodičů, určité míry domácího násilí a určité formy nadužívání návykových látek jsou kompetence rodičů natolik narušené, že rodiče nejsou schopni uzavřít a/nebo realizovat dohodu o úpravě poměrů svého nezletilého dítěte, resp. naplňovat jeho potřeby.
4. Koncept nejlepšího zájmu dítěte je flexibilní a adaptabilní. Měl by být přizpůsoben a definován individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě, jehož se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jeho osobním poměrům, situaci a potřebám. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte. Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte nelze postupovat podle předem daného schématu, zájem a potřeby konkrétního dítěte je třeba posuzovat v každém jednotlivém případě zvlášť a se snahou o minimalizaci negativních důsledků pro dítě.
5. Pokud rodiče i poté, co obdrželi relevantní informace a byla jim poskytnuta podpora směřující k posílení jejich rodičovských kompetencí (ve smyslu převzetí odpovědnosti za budoucí šťastný život svého dítěte), setrvávají v intenzivním konfliktu, nedoporučuje se pokračování v pomoci zaměřené na smírné řešení jejich rodinné situace.
6. Je-li konflikt natolik intenzivní, že rodiče nejsou schopni naplňovat potřeby dítěte a míra ohrožení prospívání dítěte je vysoká, neměl by soud (stejně jako OSPOD) pohlížet na situaci rodiny izolovaně z pohledu řízení o úpravu poměrů, nýbrž by měl za využití všech dostupných prostředků usilovat o ochranu dítěte. Zvážit by měl uložení výchovných opatření (napomenutí, dohled, zákaz) a/anebo zahájení řízení o omezení výkonu rodičovské zodpovědnosti v určité oblasti. Míra ingerence státu do rodinného života rodičů i dítěte by měla narůstat.
7. Užívání návykových látek rodičem by měl soud při projednávání a rozhodování opatrovnických věcí zohlednit nejen v případech, kdy dítě u takového rodiče neprospívá, nýbrž i v případech, kdy reálně hrozí narušení rodičovských kompetencí; zejména pokud obava z narušení rodičovských kompetencí vychází z dřívějšího chování rodiče.
8. Navrhnou-li rodiče, z nichž alespoň jeden nadužívá návykové látky, v řízení o úpravě poměrů dítěte, aby soud schválil jejich dohodu, měl by soud v rámci naplnění nejlepšího zájmu dítěte důkladně posoudit, zda navržená úprava poměrů, resp. její realizace může dítě vystavit nebezpečí újmy na zdraví. Zvážit by měl též zahájení řízení o dohledu nad dítětem.
9. Oběť domácího násilí (přímou ani nepřímou) není možno identifikovat skrze „typické projevy“. Žádné takové projevy neexistují, každý člověk reaguje na prožité traumatické situace zcela individuálně.
10. Každé dítě reaguje na situace, ve kterých se ocitne v souvislosti s narušenými kompetencemi jeho rodičů (vysoce konfliktní rozvod/rozchod, nadužívání návykových látek rodiči, domácí násilí mezi rodiči) zcela individuálně; každý člověk má odlišnou míru resilience (schopnosti zvládat životní obtíže). Není tak možno (pouze) na základě projevů dítěte vyvozovat závěry o jeho prospívání.
11. V případech domácího násilí mezi rodiči (neošetřeného odbornou pomocí) se nedoporučuje v rámci řízení o úpravě poměrů nezletilého dítěte využívat odbornou pomoc zaměřenou na smírné vyřešení věci.
Závěry 6. rodinněprávního sympozia budou v průběhu měsíce května s plným odůvodněním publikovány v systému ASJA, na stránkách Justiční akademie a na stránkách Nejvyššího soudu ČR.
