„Ten, kdo se snaží polepšit jiné, marní čas, pokud nezačne sám u sebe.“1)
Činnost soudců a státních zástupců, nebo alespoň její vnější projevy, jsou ostře sledovány, hodnoceny v médiích a posuzovány s větší či menší mírou odbornosti a zasvěcenosti. Nemají to věru jednoduché – žádný laik by si nedovolil po přečtení lékařské publikace operovat či kritizovat práci lékařů, jmenovat se odborníkem na rozpoznání roztroušené sklerózy, vidět rozdíl mezi dobře, či špatně implantovanou nitrooční čočkou nebo cítit se povolán doporučovat pacientům tu či onu změnu léčebného režimu. U práva je to ale všechno jinak. Téměř denně můžeme v denním tisku číst „zasvěcené“ rozbor y novinářů i laické veřejnosti, přičemž jistá její část je přesvědčena o správnosti svých právních názorů a doporučení bez jakéhokoliv odborného zázemí či přípravy. Ti ostatní (zejména technického zaměření) po letmém seznámení s tím či oním právním předpisem mají za to, že jej mohou vykládat, že mohou radit a kritizovat, a to nejlépe vybaveni pouze onou informací o věci, kterou o několik dní dříve přinesla média.Pohledem této optiky by bylo možné veškeré vysokoškolské studium, přípravné praxe, koncipientské a zkušební doby redukovat pouze na schopnost čtení s tím, že kdo umí číst, ten dokáže reprodukovat či vyložit právní předpisy. Ovšem vzpomenu-li si na přednášky teorie práva na mé brněnské alma mater, cítím, že není vědomostí práva bez studia, není znalosti bez každodenní přípravy a není pochopení bez pokory. O legislativní práci jako samotném vrcholu právnické specializace ani nemluvě.
JAK SE STÁT SOUDCEM ČI STÁTNÍM ZÁSTUPCEM
Leč zanechme planých nářků, mým dnešním tématem je vzdělávání, zejména soudců a státních zástupců. Mám-li vyčerpat téma pokud možno úplně, pak je třeba zmínit, že soudce či státní zástupce se jím nejčastěji stane tak, že po absolvování právnické fakulty projde přijímacím (výběrovým) řízením na post justičního čekatele (budoucí soudce) nebo právního čekatele (budoucí státní zástupce) a je přijat do pracovního poměru, čímž mu započne tříletá čekatelská doba. V jejím průběhu se učí být soudcem či státním zástupcem a v rámci této přípravy absolvuje povinné vzdělávání organizované Justiční akademií.
Další studium obsahuje především adaptační kurz, což je úvodní tří až pětidenní seminář, v jehož průběhu by se měl každý seznámit s fungováním justice, získat základní orientaci v kárném řízení, etice čekatele, pracovněprávních mantinelech apod.
Po absolvování adaptačního kurzu následují školení a semináře z různých oborů práva, z dovedností soudce či státního zástupce, z účasti na simulacích soudního jednání, výcviku v praktických justičních dovednostech apod. Tříletá doba bývá zakončena justiční zkouškou, která probíhá v písemné a ústní podobě, po jejímž úspěšném absolvování má za sebou čekatel větší část kroků nutných k získání vytouženého postu, či alespoň těch kroků, které je schopen sám ovlivnit.
Pro úplnost je třeba dodat, že tříleté přípravné období, zaplněné povinným vzděláváním, není příliš odlišné od podobné koncipientské praxe advokátních nebo notářských koncipientů a že jsou také advokátní, justiční a notářské zkoušky po uplynutí tříleté činnosti vzájemně uznatelné.
NEZBYTNÉ JE CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
Právní úprava postavení soudců je obsažena v zákoně o soudech a soudcích.2) Ustanovení § 82 tohoto zákona uvádí, že soudce nese odpovědnost za svou odbornou úroveň při výkonu soudcovské funkce a je povinen dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce. K tomu soudce využívá vedle samostatného studia zejména vzdělávací akce organizované Justiční akademií, případně soudy a vysokými školami.
Postavení státních zástupců upravuje zákon o státním zastupitelství,3) který v § 24 odst. 3 stanoví, že státní zástupce je povinen dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce. Vedle samostudia se rovněž státní zástupci mohou účastnit akcí organizovaných Justiční akademií, případně státním zastupitelstvím a vysokými školami.
ŠIROKÝ ZÁBĚR JUSTIČNÍ AKADEMIE
Zmiňovaná Justiční akademie nabízí široké spektrum seminářů, přednášek, kurzů a běhů, které představují nejen vzdělávání pro soudce a státní zástupce v prvních pěti letech praxe, ale zejména odborně zaměřené a specializované vzdělávání (například v oblasti občanského soudního řádu, trestné činnosti mladistvých, insolvenčního zákona nebo zástavního práva).
Uvedená majoritní nabídka je doplněna o semináře pro menší skupiny účastníků zaměřené na výcvik dovedností, komunikaci s médii, rétoriku, etiku, etiketu, daňovou problematiku a práci s počítačem, ale také na zvyšování úrovně jazykových dovedností, neboť připravuje kurzy právnické angličtiny, francouzštiny a němčiny. Vloni uspořádala Justiční akademie celkem 517 vzdělávacích akcí pro více než 8400 účastníků. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA Justiční akademie je organizační složkou státu – rezortu ministerstva spravedlnosti. Byla zřízena v roce 2002 zákonem o soudech a soudcích. Původně sídlila ve Stráži pod Ralskem, později bylo její sídlo přesunuto do Kroměříže. V tomto krásném a na památky bohatém jihomoravském městě vlastní nyní sedm budov a disponuje ubytovací kapacitou 350 míst, mnoha přednáškovými sály, učebnami a několika počítačovými pracovišti. Kromě objektů a prostor v Kroměříži, kde probíhají zejména vícedenní vzdělávací akce, má Justiční akademie pracoviště v Praze v Hybernské ulici (v budově Městského soudu v Praze) s kapacitou necelých 200 míst a dále regionální učebny v sídlech krajských soudů po celé republice.
Justiční akademie má sedm desítek zaměstnanců, kteří se starají o obsahovou a organizační náplň vzdělávacích kurzů. Výchovnou činnost organizace řídí Rada Justiční akademie, v níž zasedají významné osobnosti právnického života s celoživotními zkušenostmi. Polovinu jejích zaměstnanců tvoří akademičtí a organizační pracovníci, kteří připravují kurikula a obsahy jednotlivých kurzů a zajišťují zdárný průběh vzdělávání. Druhou polovinu zaměstnanců tvoří ekonomické oddělení a technické profese, jako například řidiči, uklízečky, pokojské, údržbáři apod.
TŘI HLAVNÍ ČINNOSTI
Činnost Justiční akademie by se dala rozdělit na několik činností: tou hlavní je celoživotní dobrovolné vzdělávání soudců, státních zástupců a dalších zaměstnanců rezortu justice (zejména, justičních a právních čekatelů a asistentů). V této oblasti Justiční akademie vypisuje vzdělávací akce, které reagují na aktuální potřeby a požadavky cílových skupin, například organizuje vzdělávání týkající se novelizací právních předpisů, výklady aktuálních otázek či podporuje vzájemnou výměnu zkušeností mezi jednotlivými právními odborníky. Do této skupiny patří také odborná jazyková výuka a výcvik v měkkých dovednostech (psychologii, mediálním tréninku, komunikačních dovednostech apod.).
Druhou oblast činnosti představuje výchova a vzdělávání justičních a právních čekatelů.
Třetí oblastí je rezortní tříleté vzdělávání pro vyšší soudní úředníky, které v současné době v Justiční akademii probíhá ve dvou podobách – jako denní studium a jako zkrácené roční studium. Také toto vzdělávání je zakončeno zkouškou a jeho absolventi vykonávají specializované práce u soudů. Letos se také debatuje o otevření podobného vzdělávání pro vyšší úředníky státního zastupitelství.
SPOLUPRÁCE NEJEN S KOMORAMI A VYSOKÝMI ŠKOLAMI
Justiční akademie spolupracuje při své činnosti také s dalšími profesními právnickými sdruženími a komorami (Českou advokátní komorou, Notářskou komorou ČR, Exekutorskou komorou ČR, Jednotou českých právníků, Komorou pro krizové řízení a insolvenci, Komorou soudních tlumočníků nebo Komorou soudních znalců). Ve spolupráci s těmito komorami a profesními sdruženími se podílí na pořádání vzdělávacích, konferenčních, sportovních a společenských akcí pro širokou právnickou obec.
Justiční akademie spolu vydává skripta a právnické publikace a její součástí je i knihovna s evropským dokumentačním střediskem. Má navázány také partnerské vztahy s právnickými fakultami, přičemž s právnickou fakultou v Brně a v Olomouci spolupracuje na realizaci bakalářských programů oboru vyšší justiční úředník.
Justiční akademie eviduje několik stovek lektorů, kterými jsou zejména význační soudci, státní zástupci, odborníci z řad jiných právnických profesí a akademické obce. Nezanedbatelnou oblastí její činnosti jsou i zahraniční vztahy, zejména spolupráce se slovenskou Justiční akademií a Akademií evropského práva ERA v Trevíru, nebo zapojení do evropské vzdělávací sítě EJTN, jejímž prostřednictvím se čeští soudci účastní zahraničních seminářů a stáží.
V knize Lewise Carrolla Alenka v říši divů lze najít scénu, v níž Alenka potká Červenou královnu. Obě spolu běží krajinou, a když se zastaví, zjistí Alenka, že je stále na stejném místě – na rozdíl od našeho světa, v němž platí, že když člověk běží, dostane se někam jinam. Červená královna naopak vysvětluje, že v její zemi je zapotřebí usilovně běžet, aby se člověk udržel na stejném místě. Soudci i státní zástupci a vlastně všichni právníci jsou svého druhu Červenými královnami – musejí na sobě pracovat, aby byli schopni svou práci vykonávat. Lhostejno, zda na sobě pracují opřeni o papírové sbírky zákonů či si namáhají oči při sledování mihotajících obrazovek počítačů. Někteří publikují, jiní publikované čtou. Ostatní jezdí na školení a zúčastňují se konferencí, seminářů a workshopů. Nemohou totiž jinak. Počty nově přijímaných zákonů a jejich následných novel k tomu samozřejmě přispívají, ale život už je takový a o tichých vodách beze změn, typických pro období dávno minulá, si můžeme jenom nechat zdát. Budoucnost patří vzdělávání. Bez ohledu na citaci zákona, který by povinné vzdělávání ukládal, doporučoval či beze slov vyžadoval – tak tomu bylo a bude i nadále.
Poznámky: 1) Ignác z Loyoly.
2) Zákon č. 6/2006 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v platném znění.
3 ) Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění.
O autorovi| Daniela Kovářová, ředitelka Justiční akademie, ministryně spravedlnosti a předsedkyně Legislativní rady vlády ČR