20.8.2010 Mladá fronta DNES str. 11 Názory
Daniela Kovářová Soudnictví, vězeňství
Česká televize vysoudila tisíce za nefunkční přijímač v kavárně! Manžel platí za vyšetření u lékaře, ačkoli vyšetřován nebyl! Za skutek je odsouzen nevinný pachatel! Při ranní kávě listuji novinami a představuji si, jak na podobné články reaguje typický čtenář.Opět ta nefunkční justice, pomyslí si. S těmi soudci by něco měli udělat. Obyčejný člověk u soudu nemůže najít zastání. Velké firmy vždycky vyhrají, korupce je všude, a i když jsi nevinný, nakonec se spravedlnosti nedovoláš. A když dovoláš, trvá to nesnesitelně dlouho, musíš platit drahé advokáty a poplatky a dojít až k Ústavnímu soudu nebo do Štrasburku, aby ti dali za pravdu.
„Můžeme s tím nesouhlasit, ale je to platné znění zákona; a naší povinností je zákon dodržovat,“ cituji ze včerejšího vyjádření mluvčí České televize. Tato slova by se měla tesat, napadá mě a s obavou čekám na zítřejší vývoj, neboť v boji za spravedlivou justici by dalším krokem mohl být hon na soudce, kteří nespravedlivé rozsudky vydali, jejich mediální lynč či poprava v kárném řízení.
Na počátku bylo slovo a to slovo bylo zákon. Na počátku kariéry soudce stojí mladý člověk, který chce pomocí práva rozhodovat. Je pln odhodlání spravedlnost hledat, nacházet a realizovat. Koneckonců taková je i podstata slibu, který skládá do rukou prezidenta. Pak začne soudit a vydávat rozsudky. Zprvu spravedlivé, které je však zapotřebí správně právně odůvodnit. A v ten okamžik spravedlivý soudce narazí na pozitivistickou teorii našeho práva, podle níž je třeba pro každý případ najít kolonku, pro každý skutek paragraf, u každého paragrafu odstavec a v odůvodnění se věnovat každému důkazu, argumentu, slovu. Pokud to soudce nepochopí a nechce či neumí respektovat, jsou jeho rozsudky rušeny odvolacím soudem. Pokud by tak činil soud odvolací, vytkne mu totéž soud dovolací. A tomu pak zase soud Ústavní. A tak se soudce poučí a příště právo správně použije.
A kruh se uzavře.
Na počátku bylo slovo a to slovo bylo právo. Chceme právo, nebo spravedlnost? Pokud nám tato otázka přijde nemístná, pak se ptejme, jak ji mají soudci hledat, když spravedlnost je morální kategorie a v zákonech o ní zmínky nenajdeme. K soudu se přece chodí v lepším případě pro právo a v horším pro rozsudek.
Zákon precizně říká, co je naším právem, a ne to, že má být spravedlivé. A že jsou zákony nesrozumitelné, nečitelné a je jich tolik, že se v nich ani právníci neorientují? Všichni to přece víme.
Ale tvrdit, že za naši spravedlnost může justice, je přece jednodušší. Chceme-li spravedlivé rozsudky, nenadávejme soudům, ale změňme právo. Zjednodušme zákony, aby ti, kteří podle nich mají žít, měli vůbec šanci je přečíst a porozumět jim.
Netrvejme na formalitách a odůvodněních. Zrušme předpisy zbytečné, dublující se a ty, které si protiřečí. Pak bude v právu více spravedlnosti.
O autorovi| Daniela Kovářová, ředitelka Justiční akademie