Státní zastupitelství - č. 9 / 2010, str. 3 - 5.
Rozhovor se týká především otázek vysokoškolského vzdělávání právníků – počtu a úrovně příslušných fakult a nabízených oborů, počtu absolventů a jejich uplatnění v praxi, spolupráce brněnské fakulty s justičními institucemi sídlícími v Brně a s Justiční akademií v Kroměříži a podobně. Dotýká se též současného stavu Masarykovy univerzity nebo financování vysokých škol.Autor: Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D.
Vedle tradičních právnických fakult v Brně a Praze vznikly v 90. letech 20. století další fakulty jen v Olomouci a Plzni. Jaký máš názor na možnost vzniku nových právnických fakult, ať již na veřejných vysokých školách nebo soukromých?
Nové právnické fakulty pochopitelně mohou vznikat i nadále. Uvědomíme-li si však, že podstatnými faktory při vzniku kvalitního právnického akademického prostředí je nejen jeho dostatečné personální a materiální zabezpečení, ale také zajištění celého spektra studijního, vzdělávacího a vědeckého zázemí, jedná se již o složitější otázku. Navíc dnes již za podmínku nutnou musíme považovat reflexi praxe v takřka celé její šíři a především zahraniční spolupráci fakulty v rámci dvoustranných nebo vícestranných styků učitelů, studentů a doktorandů. V současnosti organickým procesem vytváření těchto podmínek prochází každá ze čtyř existujících fakult a o jeho úspěchu spolurozhoduje nejen osobní činitel, ale také celkové zázemí fakulty a vysoké školy. Dynamika tohoto procesu je vlastní každé z fakult, například pro brněnskou právnickou fakultu je typické dlouhodobé zaměření nejen na studium magisterské, ale také na specializované bakalářské studijní obory a nejnověji na postgraduální studium typu LL.M. (Master of Laws) a MPA (Master of Public Administration) zajišťované ve spolupráci se zahraničními vysokými školami. Pokud chceme uskutečňovat profilované a kvalitní právnické studium, nelze se spolehnout na představu, že pro jeho zajištění stačí několik učitelů a ostatní přijde samo. Ostatně přitažlivost studia na každé z existujících právnických fakult v rozhodující míře vyvěrá z jejího dalšího rozvoje podmíněného již existujícími možnostmi, jež s sebou dosažená úroveň studia přináší, finančním „zdravím“ instituce a v neposlední řadě jejím „dobrým jménem“. Vím, že jsem na položenou otázku v prvé větě odpověděl pouze diplomaticky, současně jsem však v následujícím poukázal na nároky kladené na zajištění právnického studia, které jsou dnes již považovány přinejmenším za standardní. Proto jejich uvedení nelze považovat za něco, co by mělo prezentovat stávající právnické fakulty jako výlučné a jediné školy svého druhu. Domnívám se totiž, že při této příležitosti je vhodné připomenout hlediska a nároky, jež by neměly být opomíjeny při úvahách o vzniku a akreditaci nových právnických fakult.
Oproti stavu před listopadem 1989 se razantně zvýšil počet absolventů právnického studia. Jaká je možnost jejich uplatnění? Není u nás „přeprávníkováno“?
Jedná se o tradiční otázku, kterou jsem nejčastěji dostával v době, kdy jsem působil ve funkci děkana. Odpověď je samozřejmě vícevrstevnatá. V prvé řadě vyjdeme-li z pouhého srovnání požadavků na praktickou potřebu právníků před listopadem 1989 a dnes, odpověď je nasnadě. Jen stručně lze připomenout, že se objevily celé nové oblasti spojené s nároky na institucionální a také personální zajištění ochrany práv a svobod jednotlivce, zásadně se projevil smluvní charakter prostředí, v němž se soukromé i veřejné instituce a jednotlivci pohybují. Absolventi právnického studia dnes působí i v mnoha dalších oblastech, jež jsou někdy doplňovány požadavky na vzdělání ekonomické, politologické či manažerské. Jedná se již o další oblasti, v nichž právník působí a je velmi dobře uplatnitelný. Na straně druhé, a to je pochopitelně nutné také říci, pokud chce absolvent působit v tradičních a v klasických oblastech právních dovedností, možnost jeho uplatnění nemusí být v každém jím zvoleném okamžiku dosažitelná. To současně nemusí znamenat konec aspirací na působení v těchto oblastech. Absolvent by proto především neměl opomíjet vlastní péči o naplnění odborných požadavků spojených s jednotlivými oblastmi a měl by získávat další předpoklady pro výkon vysněné profese. Konečně na tuto otázku lze také odpovědět s jistým možná nevážným (avšak ne dehonestujícím) nadhledem, a to: čím více právníků, tím více práva. Oba dva víme, že zcela takto uvažovat nelze, a domnívám se, že nejde pouze o množství právníků, ale že potřebujeme především dobré právníky, kterých je třeba nejen v tradičních právnických profesích, ale také v ostatních oblastech, jež nejsou ještě ani známé a budou se teprve v budoucnu vyhraňovat a profilovat. Navíc bych si dovolil připomenout, že právnické vzdělání bylo a je často spojeno s výraznými osobnostmi české literatury, hudby a dalších oblastí umění a v tomto směru jde o vzdělání zajímavé v každém případě.
Brněnská právnická fakulta je hodnocena jako nejlepší ve státě. Co považuješ za hlavní příčiny tohoto příznivého náhledu na brněnskou fakultu?
To je otázka pro mě? Jako absolvent této fakulty a člověk s ní niterně spojený nemohu snad být ani objektivní – stejně by mi nikdo nevěřil. Vzpomínám si však, že mi jednou udělal velkou radost dnešní předseda Ústavního soudu doktor Rychetský, tehdy jako místopředseda vlády a ministr spravedlnosti, kdy se na jedné pracovní večeři ke mně obrátil s konstatováním, že absolventi brněnské fakulty mají v odborné praxi velmi dobré renomé. V té chvíli jsem si uvědomil, že onen výrazný zájem o studium na fakultě je zřejmě dán nejen tradičním zájmem o studium práv, ale možná má ve vztahu k brněnské fakultě ještě tento aspekt. Možné příčiny uvedeného náhledu proto spatřuji nejen ve výše uvedeném obecném přístupu k nárokům na právnickou fakultu jako vysokoškolskou instituci, ale také v tom, že v Brně stále respektujeme některé z tradičních pojetí plnění studijních povinností (povinné formy výuky) a současně je prolínáme s novými možnostmi rozsáhlého nabídkového spektra povinně volitelných a výběrových předmětů, spoluprací s praxí a s možnostmi studia v zahraničí. Ostatně aktivita fakulty v rámci sítě Socrates je nebývalá, což se projevuje ve velmi rozsáhlé každoroční nabídce studijních pobytů. Vedle uvedeného bych rád poukázal na ještě jeden možný důvod, kterým je dlouhodobě odpovědný přístup většiny vyučujících ke studentům, jehož věrohodnost studenti zpravidla velmi oceňují.
Tento rok brněnská právnická fakulta otevřela i magisterské navazující studium oboru Veřejná správa vedle klasického oboru Právo. Má tedy dva magisterské obory a osm bakalářských oborů, včetně oboru Vyšší justiční úředník. Byl jsi ještě jako děkan u počátku zrodu nového magisterského oboru. Proč považuješ za významné rozšíření nabídky právnické fakulty, když poptávka po studiu práva je značná?
Při této příležitosti musím se zadostiučiněním konstatovat, že se podařilo něco, o co jsem, a to ještě jako proděkan, usiloval od poloviny 90. let 20. století. Byl to dlouhý proces a myslím si, že fakulta, která jako první již na počátku 90. let začala s bakalářským studiem oboru Veřejná správa (tehdy ještě Místní správa), byla v tomto směru dlouho kvůli zažitým stereotypům a mnohdy účelovým obavám o to, že absolventi tohoto studijního oboru v magisterském stupni budou chtít působit v tradičních právních oborech, diskriminována, zatímco jiné vysoké školy či fakulty s ne nepodobnými studijními plány přijímaly naše bakaláře do navazujícího studia. Akreditace magisterského studia tedy není ničím jiným než úspěchem fakulty a jejího vedení. Fakulta jistě zúročí léta zkušeností z výuky Veřejné správy i v jejím navazujícím studiu, neboť, a to je právě také možná odpověď na otázku, poptávka po studiu práva je sice značná, ale nemusí tomu tak být vždy a širší záběr nabízených možností a z toho plynoucí komplementarita studijních programů je podstatná pro budoucnost fakulty. Je to však pochopitelně také výzva, jejímž jádrem a smyslem je nejen zajišťování a rozvíjení kvality studijního oboru Právo (neboť jsme především právnická fakulta), ale také zabezpečení srovnatelné úrovně studijního oboru Veřejná správa.
Pomáhá brněnským právům, že působí v městě, jež je sídlem Nejvyššího státního zastupitelství, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu i jiných vrcholných právnických institucí? Spolupracujete s těmito orgány?
Na tuto otázku je odpověď jednoduchá. Ano a velmi. Prakticky se všemi uvedenými i neuvedenými institucemi je spolupráce na velmi vysoké úrovni. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že u mnohých z nich byla fakulta součástí jejich gründerského období, kdy naši učitelé a absolventi působili a nadále působí v těchto institucích od počátku jako asistenti, poradci či v různých jiných pozicích. Tato činnost byla a je oboustranně výrazně oceňována. Vedle některých uvedených institucí připomeňme, že také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Kancelář veřejného ochránce práv byly doslova budovány s pomocí tohoto personálního základu a mnozí z našich absolventů v nich dnes zastávají významné pozice. Vrcholné právnické instituce však fakultě nezůstávají nic dlužny, svědčí o tom dnes již takřka nekonečná řada společných vědeckých konferencí, účast na mnohých zahraničních i tuzemských stážích a odborných pobytech studentů u těchto institucí, vzájemné využívání knihovnických a dalších informačních zdrojů, účast státních zástupců, soudců a dalších pracovníků ve výuce, vědecké přípravě a při zkouškách na fakultě, společná publikační činnost, aktivní účast na jednáních vědecké rady a dalších orgánů fakulty a nelze nevzpomenout vzájemnou účast při významných a slavnostních akcích Masarykovy univerzity, fakulty a těchto institucí. S radostí mohu proto prostě říci, že spolupráce je užitečná a přátelská.
Jaké vidíš možnosti spolupráce právnických fakult a Justiční akademie v Kroměříži?
Domnívám se, že se nejedná o pouhou možnost, ale již dlouho o realitu. Ať jde o zmíněné akreditované studium oboru Vyšší justiční úředník na olomoucké a brněnské právnické fakultě, nebo o dlouhodobé působení učitelů ve výuce na Justiční akademii, či o aktivní účast na činnosti orgánů Justiční akademie. Jedná se o pedagogickou spolupráci, která s sebou přináší pro přednášející podněty z praxe a je současně konfrontována s trendy ve výuce a vědě. Významná je proto také účast zástupce akademických kruhů na jednání Rady Justiční akademie a na sestavování vzdělávacích plánů akademie.
Kolik má Masarykova univerzita studentů a jak si stojí mezi ostatními vysokými školami?
Masarykova univerzita je druhou největší českou vysokou školou, v právě uplynulém akademickém roce měla 23 400 bakalářských studentů, 16 500 magisterských studentů, 3400 doktorandských studentů a celých 20 000 posluchačů v celoživotním vzdělávání. Ač jsou tato čísla nepochybně úctyhodná, důležitá je pozice univerzity nejen v oblasti vzdělávací, kde mnohá z jejích pracovišť jsou uchazeči o studium velmi žádaná. Řada fakult (Přírodovědecká fakulta, Lékařská fakulta, Fakulta sociálních studií) přináší cenné podněty v oblastech vědeckovýzkumného působení – nejnověji také v rámci projektu Středoevropského technologického institutu (CEITEC), který je významným evropským projektem několika brněnských vysokých škol a pracovišť Akademie věd ČR. V letošním roce byl také dokončen největší investiční projekt svého druhu v České republice, kterým je Akademický campus Masarykovy univerzity, jenž zajišťuje nové podmínky pro stávající i budoucí rozvoj v rámci vědy, výzkumu a studia v oblasti přírodních a lékařských věd, a to v každé z nich i v jejich možné komplementaritě a synergii.
Opakovaně se hovoří o problému financování vysokých škol. Jak vidíš tento problém z hlediska financování Masarykovy univerzity?
Problém financování vysokých škol je právě nyní obtížně uchopitelnou záležitostí. S určitostí lze říci především to, že dojde ke změnám v jeho struktuře a v dosavadním způsobu financování (tj. především přes studenta). Nepochybně dojde ke zvýšení nároků na získávání finančních prostředků z různých grantů a soutěží a například také z celoživotního vzdělávání. Do určité míry neznámou zůstává vztah rozpočtu a finančních prostředků získávaných z případného školného (způsob jeho zavedení, případné záruky, účelové určení, splácení studentem a konečně také jeho administrace).
Doc. JUDr. Jan Svatoň, CSc.:
Narozen 1952 v Jihlavě, maturoval na Gymnáziu ve Žďáře nad Sázavou v roce 1972. Vystudoval Právnickou fakultu v Brně absolutoriem v roce 1977. V letech 1977 až 1978 byl justičním čekatelem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou. Od roku 1978 působil jako asistent a od roku 1981 jako odborný asistent na Katedře správního práva a správní vědy brněnské právnické fakulty; v roce 1990 přešel na Katedru ústavního práva a politologie. V letech 1995 až 2006 rovněž působil na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1998 se habilitoval v oboru ústavního práva a státovědy. Od roku 1998 je rovněž asistentem soudce Ústavního soudu JUDr. Vojena Güttlera. V letech 1994 až 2001 byl proděkanem a v letech 2001 až 2007 děkanem Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Od roku 2007 je prorektorem Masarykovy univerzity pro sociální záležitosti a další vzdělávání. Od roku 2006 je členem Rady Justiční akademie v Kroměříži; současně také působí ve vědeckých radách veřejných vysokých škol a jejich právnických fakult.