Naši firmu začali trestně stíhat!

24.2.2012    Moderní řízení    str. 34   Exekutivní management - hrm
JUDr. Jan Vidrna    Soudnictví, vězeňství    
Pokud by tuto větu vyslovil český manažer ještě v roce 2011, postrádala by logické vysvětlení. Ne tak již v roce letošním. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, totiž umožnil, aby mohlo být toto zajímavé konverzační téma vedeno i v praktické rovině.

Zákon byl vyhlášen ve Sbírce předpisů České republiky 22. prosince s tím, že nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012. Tisky Parlamentu ČR nikdo nečte, takže odborná veřejnost dostala až vyhlášením zákona možnost, aby si ho prolistovala mezi Vánocemi a Silvestrem.
Tato situace je zvláštně tristní z hlediska těch, kdo ho mají aplikovat v praxi. Policisté, státní zástupci a soudci nemají aktuálně k dispozici žádné materiály, které by jim umožňovaly bližší orientaci v normě, která umožňuje široký výklad. Justiční akademie první seminář k této problematice naplánovala na 26. leden 2012.
Na druhé straně pomyslné barikády již přitom stojí příslušné právnické osoby, které se z tohoto hlediska budou muset postarat samy o sebe.
Problém spočívá možná i v tom, že trestní právo se v posledních letech stalo z hlediska činnosti většiny advokátních kanceláří určitou Popelkou, o právních útvarech obchodních společností (kterých se bude v praxi hlavně týkat) nemluvě.
Nějaká reakce však namístě určitě je. Spočívá v pozornosti, kterou by firmy měly začít věnovat existenci vnějších a vnitřních trestněprávních rizik své činnosti, možnostem jejich prevence, řízení i kontroly a také nutnosti obezřetného chování osob, která v rámci anebo uvnitř nich působí.
Pokud se dříve dopustil trestné činnosti zaměstnanec, firmu zajímalo v podstatě jenom to, jestli jí nevznikla jeho jednáním škoda. Teď by ji mělo zajímat, jestli ji zaměstnanec v krajním případě nevymaže z obchodního rejstříku.
Firmě totiž může být za určitých okolností jeho protiprávní jednání „přičteno“ a stačí k tomu i to, že se tak stalo „v rámci její činnosti“. Co to ale přesně znamená, se ještě neví.
JAKÝ BUDE PRAKTICKÝ DOPAD?
Zejména ze strany majitelů, členů statutárních orgánů a odpovědných manažerů obchodních společností všech kategorií se v této situaci nabízí logická otázka : „A co s tím máme dělat ?“.
Odpověď na tomto místě může být pouze rámcová a určitě musí začít radou seznámit se napřed s obsahem zákona tak, aby všichni věděli, o čem je vlastně řeč. Zákon je ale tak specifický, že pouze z jeho legislativního textu nejsou všechny aspekty jeho praktické aplikace vždy patrné.
Úvaha o tom, zda a jaká prevence trestního stíhání firmy je vůbec možná, musí začít informací o tom, za jakých okolností může k takovému trestnímu stíhání vlastně dojít.
Podle dikce zákona je trestným činem spáchaným právnickou osobou protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu, nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak:
– statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,
– ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou výše,
– ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (tj. třeba i brigádník apod.) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou výše, jestliže lze toto právnické osobě „přičítat“.
Právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu, jestliže byl spáchán jednáním výše uvedených orgánů právnické osoby nebo osob, nebo výše uvedeným zaměstnancem na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu výše uvedených orgánů právnické osoby nebo osob anebo proto, že tyto subjekty neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.
Některá tato ustanovení samozřejmě mohou v budoucí trestněprávní praxi podléhat výkladu podle toho, co se komu právě hodí. Lze začít různým názorem nato, kdy už je zaměstnanec svými nadřízenými „zanedbaný“ nebo ještě ne a (jak již bylo zmíněno) co vlastně znamená, že je trestný čin spáchán „v rámci činnosti firmy“. Jestliže například někdo žádá úplatek proto, že mu to umožňuje pouze význam jeho pozice ve firmě, je už tím dána možnost stíhat tuto firmu anebo ne?
Celá situace je zpestřena ještě tím, že podle zákona trestnímu postihu právnické osoby nebrání, jestliže nebyla zjištěna konkrétní fyzická osoba, která se „přičitatelného“ kriminálního jednání dopustila. Lze se oprávněně domnívat, že původně to takto zákonodárce skutečně nemyslel, alespoň v důvodové zprávě návrhu zákona se ještě logicky hovoří o nutnosti překonat anonymizaci rozhodování kolektivních orgánů firmy v případě, že se neví, jak přitom kdo hlasoval. Onen „kolektivní orgán“ se bohužel z legislativního textu nějak vytratil, což může v praxi mít děsivé sabotážní následky. Zákon si zde ještě sám protiřečí – na jedné straně říká, že fyzické osoby ve firmě musí pro možnost postihu této firmy splňovat formální požadavky své pozice, ale právě to se v případě nezjištění totožnosti fyzického pachatele bude poměrně obtížně zjišťovat. POSOUZENÍ RIZIK A MOŽNOSTI PREVENTIVNÍCH OPATŘENÍ Zpět k firemní prevenci – nějaká je určitě možná vždy, ale je třeba rovnou konstatovat, že má význam zejména ve vztahu k nedbalostním trestným činům. Jestliže se někdo v rámci firmy dopustí úmyslného „přičitatelného“ trestného činu, bude zpravidla velmi dobře vědět, co dělá, proč (nebo za kolik) to dělá a také, co všechno má udělat, aby se na něho jen tak nepřišlo.
V takovém případě je cílem prevence jen to, aby byla možnost spáchat takovou trestnou činnost co nejmenší a aby možnost jejího včasného zjištění byla co největší.
Preventivní opatření jsou podmíněná také tím, zda o ně má vedení firmy skutečně zájem.
Jestliže je nějaká firma už svojí podstatou zločinecká, její preventivní opatření budou zaměřená trošku jinam – aby se jí nato nepřišlo.
Každá normální firma by ale jinak určitě měla začít realistickým posouzením vnitřních i vnějších trestněprávních rizik své konkrétní činnosti (obor činnosti, rozsah činnosti, teritorium působení, charakteristika obchodních partnerů, charakteristika konkurence, legislativa v oboru, rizikovost obchodních operací…).
Na významu nabývá personální politika na všech úrovních, protože mít ve firmě rizikové lidi se nyní stává nemístným luxusem. Určitě lze doporučit kvalifikované proškolení z obsahu zákona, upozorňující také na existenci nových trestněprávních rizik, vysvětlující možnosti jejich kontroly, řízení a prevence a zdůrazňující nutnost obezřetného, korektního a loajálního chování všech.
Zvýšená pozornost bude muset být věnována také kvalitě obsahu všech vnitřních předpisů, optimálnímu nastavení řídících, kontrolních i rozhodovacích procesů a existenci adresné osobní odpovědnosti, pokrývající celé spektrum firemních činností. V této souvislosti lze doporučit jednorázovou anebo i trvalejší součinnost s kvalifikovanými vnějšími subjekty (auditorské firmy, advokátní kanceláře), které se budou podílet na úvodní kontrole činností firmy z hlediska nových rizik, anebo které se budou ze stejných hledisek podílet i na hodnocení předpokládaných budoucích významných rozhodovacích procesů a obchodních operací.
Žádná preventivní opatření však nemohou trestní postih firmy definitivně vyloučit.
Propojení vnitřních a vnějších rizik může i přes veškerou snahu vytvořit situaci, která je zmíněna v nadpisu tohoto článku. Splnění všech uvedených preventivních předpokladů pak bude mít za cíl prokazovat v maximální míře to, že firma není s tímto trestným činem žádným způsobem srozuměna, že z něho neměla, nemá a ani nechtěla mít žádný prospěch a že k jeho prevenci udělala ze svého hlediska všechno, co od ní bylo možné rozumně chtít. Minimálně by se pak mělo jednat o velmi výraznou polehčující okolnost.
Podle zákona není v případě trestního stíhání právnické osoby (na rozdíl od trestního stíhání osoby fyzické) povinná nutná obhajoba, což znamená, že zákon nevyžaduje přítomnost obhájce ani v případě stíhání firem pro ty nejzávažnější trestné činy. Na tomto místě je však vhodné připomenout, že mezi možné tresty zde podle zákona patří i zrušení firmy, propadnutí jejího majetku, zákaz její činnosti anebo peněžitý trest v maximální výši 1 460 000 000 Kč. Proto je třeba v každém takovém případě doporučit korektní součinnost firmy s advokátem, který koneckonců také jako jediný může být obhájcem v trestním řízení.