Informace o konferenci Unie státních zástupců a Justiční akademie na téma „Státní zástupce a etika“

Státní zastupitelství č. 4/2012, str. 81 až 82.

Je ohrožením důvěry ve státní zastupitelství, když funkcionář státního zastupitelství udržuje neformální styky s osobami označovanými jako „kmotři“? Může státní zástupkyně do médií sdělovat, že je státní zástupkyní proto, aby mohla splatit hypotéku? Je přípustné, aby byl státní zástupce členem správní rady obecně prospěšné společnosti? Smí mít státní zástupce nesprávný právní názor?
V reakci na tyto a podobné otázky, které se v prostředí státního zastupitelství v posledním době objevily a z nichž některé výrazně negativně ovlivnily názor veřejnosti na státní zastupitelství, se Unie státních zástupců ve spolupráci s Justiční akademií rozhodla uspořádat samostatnou konferenci, která by v době, kdy se stále projednává nový zákon o státním zastupitelství, umožnila vést diskuzi o otázkách, jak by se měl státní zástupce chovat, aby nevzbuzoval pochybnosti o důvěryhodnosti státního zastupitelství, resp. jakými by měl oplývat osobními vlastnostmi (vedle rozhodnosti, statečnosti
a odvahy). Konference proběhla ve dnech 4. – 6. 6. 2012 v Kroměříži, a to na téma „Státní zástupce a etika“.
Konferenci zahájila prezidentka Unie státních zástupců Lenka Bradáčová a ředitel Justiční akademie Jan Petrov. Lenka Bradáčová se s přítomnými podělila o několik negativních osobních zážitků spjatých s problematikou etiky, kterými u mnohých posluchačů vyvolala nevěřícné kroucení hlavami – nejvýstižnějším příkladem přezíravosti některých státních zástupců vůči důležitosti profesní etiky byl postoj nejmenovaného okresního státního zástupce, který zájemci o účast na konferenci zamítl jeho žádost s tím, že by jej pustil, kdyby šlo o nějaké užitečnější téma. Že tento nepochopitelný názor není mezi státními zástupci ojedinělý, dokladovalo i ne zcela zaplněné auditorium.
Poutavý exkurz do historie vývoje etických požadavků na osobu a chování státního zástupce provedl způsobem sobě vlastním Lumír Crha, státní zástupce a bývalý předseda kárného senátu Nejvyššího státního zastupitelství, který fungoval až do 31. 3. 2002 a který, jak bylo přednášejícím zdůrazněno, nikdy státní zástupce nepostihoval za nesprávný právní názor (což dnes již bohužel neplatí). Skutečnost, že státní zástupce by měl být podle kodexu profesionální etiky státního zástupce, který vznikl v roce 2003, nezávislý, nestranný, objektivní, odborně vybavený, iniciativní, důstojně vystupující, spolupráceschopný a důvěryhodný, nevzbudila mezi posluchači takový ohlas jako informace, že podnětem k vydání toho kodexu byla prezentace dealera aut na poradě nejmenovaného krajského státního zástupce. Že je chování vedoucích státních zástupců důležité při formování povědomí státního zástupce o profesní etice, zdůraznil Lumír Crha ve svém závěrečném provolání: „Méně zákonů, více etiky, méně kárných řízení, více osobních příkladů.“
Odpolední blok prvního dne konference zahájil Miloslav Růžička, ředitel analytického a legislativního odboru Nejvyššího státního zastupitelství, který posluchače seznámil se zakotvením etických požadavků na osobu a chování státního zástupce v rámci věcného návrhu nového zákona o státním zastupitelství. Petr Nečas, 1. viceprezident a předseda Etické komise Unie státních zástupců, pak zrekapituloval dosud řešené podněty, kterými se tato komise zabývala (v podrobnostech odkazuji na příspěvek Petra Nečase uveřejněný v časopisu Union 2011). Odhlédneme-li od zjištěných etických poklesků některých státních zástupců, lze jako pozitivní vnímat nejen skutečnost, že v rámci profesní organizace státních zástupců funguje „arbitr etiky“, ale i fakt, že tento dostává podněty a tyto zodpovědně řeší. Není bez zajímavosti, že stanoviska Etické komise by měla být součástí výuky na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Se zkušenostmi s etikou a kárnými řízeními na Slovensku se s účastníky konference podělila Ingrid Adamcová, ředitelka organizačního a kontrolního odboru Generální prokuratury. Zatímco ještě v letech nedávno minulých jsme svým slovenským kolegům záviděli jejich zákon o prokuratuře, současná nelehká pozice veřejné žaloby na Slovensku obnažila řadu slepých uliček, kterých bychom se spíše měli vyvarovat. S velkou dávkou údivu proto posluchači přijali fakt, že na Slovensku žádný etický kodex státních zástupců neexistuje a neexistují už ani právní čekatelé, kteří si etická pravidla osvojovali v rámci tříleté čekatelské praxe.
Úvodní den konference zakončil svým příspěvkem Hynek Baňouch, soudce Okresního soudu v Chrudimi, který se z pohledu soudce (a bývalého asistenta soudců Nejvyššího a Ústavního soudu)  zabýval vzájemnými vztahy jednotlivých právních profesí včetně soukromých styků osob z různých právnických profesí z hlediska etického se zaměřením na státní zástupce.
Vítaným tematickým zpestřením bylo vystoupení psychologa Miroslava Kadlčíka, který se věnoval otázkám psychologie osobnosti státního zástupce. Poměrně razantní kritice podrobil psychologická vyšetření uchazečů o místo právního čekatele a navrhl, aby tato měla pouze doporučující charakter a navíc aby byla zopakována po skončení čekatelské praxe, kdy lze závěry o vyzrálosti či nevyzrálosti osobnosti činit s větší mírou jistoty než v rámci jednoho  patnáctiminutového pohovoru. V závěru svého (dílem interaktivního) příspěvku Miroslav Kadlčík vyslovil zásadní myšlenku, že státní zástupce by se měl eticky chovat nejen při výkonu své funkce, ale 24 hodin denně.
Adam Borgula, státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, se s účastníky konference podělil o vlastní zkušenosti, když jako člen správní rady Transpa-rency Internetional, o.p.s., čelil tlaku ze strany svých nadřízených, aby z tohoto postu odstoupil z důvodu údajné hrozby snížení důvěryhodnosti ve státní zastupitelství, kterého by se byl býval mohl dopustit, kdyby … Vyslovil přesvědčení, že státnímu zástupci nemůže být upírána možnost angažovat se v rámci občanské společnosti s argumentací, že by – za určitých okolností – mohl svým (předpokládaným) jednáním v budoucnu ohrozit důvěru ve státní zastupitelství, což je podle něj totéž, jako by státnímu zástupci bylo zakazováno řídit, aby se vyloučila možnost, že způsobí dopravní nehodu. Proto se kategoricky postavil proti záměru konstituovat kárné provinění i na základě jednání ohrožovacího charakteru, jako je tomu v současné době.
Vzhledem k zaměření konference bylo její neodmyslitelnou součástí vystoupení Milady Tomkové, předsedkyně kárného senátu Nejvyššího správního soudu ve věcech státních zástupců. Tato v rámci svého precizně zpracovaného příspěvku popsala hlavní aspekty kárného řízení a na příkladech uvedla nejčastější kárná provinění, jichž se státní zástupci dopouštějí.
Neplánovanými – a o to zajímavějšími – hosty druhého dne konference byli Petr Poledník, místopředseda České advokátní komory, a Jaroslav Spurný, redaktor týdeníku Respekt, specializující se na činnost státního zastupitelství. Oba ze svého pohledu nastínili představu, jaký by podle nich měl být ideální státní zástupce, a Jaroslav Spurný připojil několik postřehů žurnalisty na nejčastější chyby v prezentaci práce státního zastupitelství. Závěrem vyslovil coby zástupce laické veřejnosti přesvědčení, že to nejhorší má již státní zastupitelství za sebou.
Poslední den konference vystoupil Jan Vyklický, soudce a čestný předseda Soudcovské unie, který uvedl, že funkce státního zástupce je co do odbornosti a odpovědnosti plně srovnatelná s funkcí soudce, a proto i nároky (včetně etických) na osobu státního zástupce a soudce musí být shodné. Dále zrekapituloval proces zavedení etického kodexu v rámci Soudcovské unie, avšak konstatoval, že mu uniká jeho smysl, když tento není používán – doposud Etická komise Soudcovské unie nevydala jediné stanovisko.
Před závěrečným slovem prezidentky Unie státních zástupců Lenky Bradáčové téma konference uzavřel Jan Jakovec, krajský státní zástupce v Ústí nad Labem, který zdůraznil potřebu vštěpovat základy profesní etiky již právním čekatelům v rámci čekatelské praxe, neboť jejich zodpovědná výchova (včetně výchovy osobním příkladem) je nejlepším garantem jejich přerodu v rozhodné, statečné, odvážné a eticky smýšlející a jednající státní zástupce.

Mgr. Zdeněk Matula,
státní zástupce OSZ Praha –  západ