Výňatek z článku
23.8.2013 Konkursní noviny - Bulletin str. 16 Rozhovor
Ministerstvo spravedlnosti
Hovoříme se zastupující vedoucí odboru mezinárodních vztahů ČAK JUDR. Martinou Doležalovou
SOUDNÍCH SPORŮ JE STÁLE PŘÍLIŠ MNOHO. POKUSEM JAK TATO VYSOKÁ ČÍSLA SNÍŽIT JE I MEDIACE, KTERÁ SE STALA JEDNOU Z MOŽNOSTÍ, JAK DOSÁHNOUT POKOJNÉHO ŘEŠENÍ SPORŮ MEZI STRANAMI. UPRAVUJE JI ZÁKON Č. 202/2012 SB., JENŽ NABYL ÚČINNOSTI 1. ZÁŘÍ 2012. O TOM, JAK SE OSVĚDČILA, JSME HOVOŘILI S ADVOKÁTKOU, ZASTUPUJÍCÍ VEDOUCÍ ODBORU MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY JUDR. MARTINOU DOLEŽALOVOU.
* Jak často je dnes mediace využívána?
Pokud hovoříme o mediaci podle nového zákona, který je účinný od 1. září 2012, tak zatím ještě výsledky nejsou známy, protože registr (seznam) mediátorů, který vede Ministerstvo spravedlnosti ČR, byl fakticky zprovozněn až začátkem tohoto roku. Mediátoři jsou zatím zkoušeni a postupně registrováni. Zatím nemám zpětnou vazbu, zda soudy mediaci více využívají. Nicméně školení v mediaci probíhají dle mých informací jak přes Justiční akademii pro soudce – aby věděli pro jaké spory je mediace vhodná, tak přes Českou advokátní komoru pro advokáty, kteří se chtějí stát současně mediátory. Někteří kolegové mně však již avizovali, že soudy v určitých případech již nařídily a nařizují mediace.
* Před přijetím zákona nebyla mediace možná? Podle mne existovala, a to zejména v oblasti rodinné… Mediace byla možná jako takzvaná živnost volná. Mediátorem mohl být kdokoliv, kdo si takovou živnost zaregistroval, v podstatě nejenom právník nebo psycholog, ale i osoba bez jakéhokoliv vzdělání. Mediátoři nemuseli podstoupit žádné speciální školení. Stát na jejich vzdělání nedohlížel ani je nějak negarantoval. Mediace nebyla nikde definována. Nebyly popsány stěžejní principy a postupy. Soudy v činnost mediátorů příliš velkou důvěru neměly. Ani v obchodní sféře se o mediaci v českých podmínkách nevědělo; výjimkou byla mediace v trestním řízení, které je upraveno speciálním zákonem č. 257/2000 Sb. o probační a mediační službě. To byl stav do doby, než byl přijat zákon. V podstatě z hlediska advokacie první zmínky o tom, že se požaduje mediace, byla registrována ze strany velkých zahraničních advokátních kanceláří působících v Čechách, kdy je v jejich domovských zemích mediace využívaná i v obchodních věcech.
* Dá se říci, že mediace z velké části nahradí přetížené soudy?
Statistiky uvádějí, že mediace má ve světě přibližně sedmdesátiprocentní úspěšnost. Pokud se soudy naučí identifikovat, který spor je pro mediaci vhodný a který nikoli, není důvodu, aby česká republika byla statistickou výjimkou. Osobně vidím v mediaci velkou výzvu pro soudy, firmy i občany.
* Uchylují se dnes strany k mediaci stále častěji i v občanských a obchodních sporech?
V poslední době se k mediaci strany uchylují stále častěji v rodinných, občanských a obchodních sporech. Před účinností zákona si mohly vybrat jako mediátora jakoukoliv osobu, která byla schopna podle jejich názoru smírně vyřešit spor. Výslednou dohodu si strany mohly nechat schválit soudem jako soudní smír nebo sepsat notářem nebo exekutorem formou zápisu se svolením k vykonatelnosti, čímž získali exekuční titul zaměřený na splnění pohledávky, která byla obsažena v mediační dohodě. Promlčecí doba se nestavěla. Taková byla situace do nového zákona. Nový zákon situaci zásadně mění, protože zavádí kategorii takzvaného zapsaného mediátora, tj. mediátora podnikajícího na základě nového zákona (tj. nikoli živnosti), který splňuje řadu požadavků a tyto požadavky garantuje; na druhé straně stranám nabízí „benefity“ například v podobě stavení promlčecích a prekluzivních lhůt, která jsou obsažena v novelizovaných ustanoveních občanského a obchodního zákoníku. Zákon však nezakazuje podnikání v oblasti mediace podle živnostenského zákona. Bude tedy možno provádět mediaci i v dosavadním živnostenském režimu. zákon tak dává možnost výběru stranám a nezakazuje využívat služeb „nezapsaných“ mediátorů. (V tomto ohledu česká úprava kopíruje úpravu rakouskou).